Legenda černého rytíře
2009 - Celotáborová hra "Legenda černého rytíře"
V pátek 17.července jsme se opět po roce sešli na letním stanovém táboře nedaleko Kostelce u Jihlavy, který se pro tentokrát nesl v duchu „Legendy Černého rytíře“. Táborníci se rozdělili do čtyř skupin a jejich prvním úkolem bylo vymyslet si názvy, pod kterými budou následujících čtrnáct dní vystupovat, a namalovat si týmové vlajky. Na večerním nástupu už nestály jen tak nějaké čtyři týmy, ale ANTONÍNOVÉ, ČERNÉ RŮŽE, RYTÍŘI RUDÉ HVĚZDY a VIKINGOVÉ. Ti následující den odstartovali přátelský souboj jak v "celotáborovce" tak v ostatních hrách, za které získávali podle úspěšnosti různý počet erbů. Vítězství v táborovém klání čekalo na tým s nejvíce erby.
A v čem se vlastně soutěžilo? Ve všem možném…na programu nesměly chybět táborové "evergreeny" jako Le Mans (štafetové koulení pneumatik), stavění šiškových mohyl nebo boj o vlajky se záškodníky z řad dospělých. Dostalo se na známé hry jako je ringo, vybíjená nebo plácaná, táborníci prokázali svou odvahu na stezce odvahy a dvou dalších nočních hrách a na řadu přišly i klasické tábornické aktivity jako je morseovka, určení azimutu podle buzoly, zvládnutí základních uzlů, spaní pod širákem nebo vaření v přírodě.
Co se posledního zmiňovaného úkolu týče, je třeba zdůraznit, že z kuchyní jednotlivých týmů přicházely na ochutnávku takové dobroty jako bramboračky, zeleninové vývary s nudlemi, gulášovka těstoviny, čína nebo výborné přírodní čaje.
Po zbytek tábora byla výrobou dobrot pověřena naše kuchařka Jaruška. Jako všechny roky předtím ani tentokrát nezklamala a naservírovala nám výborné vdolky, bramborové knedlíky, přírodní řízek nebo rajskou. A zvládnout tohle všechno pro 40 lidí a na otevřeném ohni, tomu říkám výkon!
Abychom si odpočali od her a načerpali nové síly, udělali jsme si také dva výlety. Nejdříve jsme navštívili Jihlavu. Tam jsme si prošli ZOO, kde kromě obdivování zvířat nesmělo chybět ani tradiční blbnutí v dětském koutku a jízda ve zmrzlinovém vláčku. Po té jsme se vypravili do jihlavských katakomb, kde jsme se dozvěděli něco o historii města a na vlastí oči si prohlédli známou svítící chodbu.
Cílem našeho druhého výletu bylo historické město Telč. V Telči jsme se vydali na prohlídku zámku a poté jsme si prošli krásné renesanční náměstí. Nechyběl ani rozchod na nakoupení pamlsků a drobných suvenýrů.
Tábor ale nejsou jen hry a výlety, ale také nezbytná ranní rozcvička, noční hlídky nebo příprava táboráku. Tento rok měli táborníci ještě o povinnost navíc, starali se totiž o měšec. Družstvo, které vyhrálo etapu celotáborové hry, dostalo do úschovy měšec, o který se muselo starat celý následující den. Jakmile ho na chvilku pustilo z očí (stačila jen minutka), mohl mu ho vzít kterýkoli z dospěláků a tým tak ztrácel erby. Měšec tak získal čestné místo u stolu při obědě, na lavičce u táboráku nebo v rukou praktikanta na všech nástupech.
Jediné, co nám na tomto táboře moc nevyšlo, bylo počasí. Snad žádný rok předtím nám nepršelo tolik jako tentokrát. Takže zatímco kraťasů jsme si moc neužili, vystřídali jsme všechny tepláky, které jsme měli v kufru. Co na tom, že už byly špinavé, hlavně že byly suché. Kvůli dešti se ani nedostalo na koupání a liják nám zkrátil i dva táboráky. Nikdo si ale nenechal kazit náladu a při hrách většinu dětí nezpomalily ani holínky a pláštěnka.
A jak nakonec dopadlo táborové klání? První místo si vybojovali VIKINGOVÉ, druzí skončili ANTONÍNOVÉ, třetí místo obsadili ČERNÉ RŮŽE, které jen o dva erby předstihly RYTÍŘE RUDÉ HVĚZDY. Nikdo ale nemusel být smutný, protože na každý tým čekal v lese ukrytý pytel se sladkostmi a dalšími výhrami.
Po rozdělení všech cen a diplomů, závěrečném přípitku a vyhodnocení všech táborových aktivit už na všechny čekal jen poslední úkol – nacpat všechny své věci do kufru, který jako kdyby se během tábora zmenšil na polovinu. Další den nám nezbylo nic jiného než se rozloučit s táborem, kde jsme prožili nezapomenutelných čtrnáct dní, a vydat se na cestu domů.